Alternativní telefonování

Už jsme si přivykli tomu, že telefon neznamená pevnou linku, ale že jde – stále více o mobilní přístroj. Od pupeční šňůry pevné linky jsme se odstřihli, měli bychom být tedy spokojeni, co víc bychom si mohli přát?

Odpovědí může být více, ale ta nejčastější bude znít : „Nižší ceny!“. Právě vysoké ceny monopolních ( je jich sice víc, ale díky nastaveným legislativním pravidlům prakticky tvoří monopol) evropských telekomunikačních operátorů vedou uživatele k hledání levnějších komunikačních alternativ.

Tou nejpřirozenější alternativou je internet. Ten kromě emailů a prostředků okamžité komunikace (IM- Instant Messaging), tedy zasílání textových zpráv, dokáže zprostředkovat i hlasovou komunikaci technologií VoIP.

Alternativou k hlasovým a textovým službám tří českých mobilních operátorů, provozující síť GSM, je též U:fon, tedy síť mobilních telefonů společnosti Mobilkom, ve které je volání zdarma (volání do ostatních sítí je zpoplatněno).

K prvnímu seznámení uživatele s VoIP technologí dochází zpravidla ve formě neplacené internetové služby ve spojení se softwarovou aplikací a počítáčem se sluchátky a mikrofonem. K celosvětově nejrozšířenějším VoIP službám patří Skype a Windows Live Messenger, nejnovější verze populární IM aplikace ICQ umožňuje vést VoIP hovory též.

VoIP služby, umožňující komunikaci zdarma mezi uživateli téže služby, poskytují i vyšší komfort než jen počítač a mikrofon se sluchátky, využít lze kupříkladu USB telefon, připojený k počítači, telefoní IP bránu, nebo IP telefon – jdne vlastně o jednoúčelový počítač, plnící funkci telefonu. IP telefon poskytuje obvyklé funkce komfortního telefonu, připojeného k obvyklé telefonní „pevné“ lince, disponuje pamětí na telefoní čísla, zobrazuje na displeji číslo volaného, umožňuje opakovanou volbu. Příkladem může být hodnocený VoIP telefon WELL YV 3

Kyberšikana

Hodina biologie. Nuda.

Někteří poctivě dělají zápis, jiní poslouchají mp3 (já) a jiní se například fotí mobilnín přístrojem. Původně jsem chtěl psát otom, jak přeťukávám jednu písničku za druhou a čekám, jak uslyším ten božský zvuk cinkání…Ale vzhledem k  rostouci popuralite kyberšikany, proto jsou tyto řádky věnované utlačovaným učitelům a dětem.

Fotit se telefonem nebo mít jej položený na lavici v průběhu hodiny, vám může způsobit opravdu velké problémy, ne- li dokonce podmínečné vyloučení ze školy. Podle nové vyhlášky, které se má dostat platnosti od ledna ( ale nejsem si tím jistý) je zakázáno jakkoli manipulovat nebo používat mobilní telefony ve vyučovacích hodinách..

Ministerstvo se bojí o učitele.

Vyhláška má chránit učitele, protože kyberšikana nabývá na síle. Šikovný a inteligentní pachatel je jen těžko polapitelný. A postižený?  Podobně jako u tradiční šikany nemají příliš tendenci si stěžovat a zveřejňovat tak své ponížení a internetové prostředí navíc smazává rozdíly ve fyzické síle a sociálního postavení ve skupině.

Byl jsem celkem očitým svědkem, avšak ne pachatel nebo spolupachatel, jak taková kyberšikana probíhá. Jednal se zprvu o žert, jenže žert přerostl ve velký problém, když se na pornostránkách objevily hlavy učitelů, jak se obnažují.

Co vlastně kyberšikana je?!

Psát o něčem, co už bylo napsáno předemnou. Proto jsem využil otevřenou encyklopedii wikipedii..

-je druh šikany, který využívá elektronické prostředky jako jsou mobilní telefony, e-maily, pagery, internet, blogy a podobně. Řada jejích projevů může spadat do oblasti kriminálních činů.Její nejobvyklejší projevy představuje zasílání obtěžujících, urážejících či útočných mailů a SMS, vytváření stránek a blogů dehonestujících ostatní, popřípadě může kyberšikana sloužit k posilování klasických forem šikany, nejčastěji prostřednictvím nahrání scény na mobilní telefon a jejího následného rozeslání známým dotyčného, popřípadě vystavení na internetu.

Mininotebook od Aceru

Koncem loňského roku startoval Asus trh s cenově výhodnými minitnotebooky, inspirovanými iniciativou OLPC(One Laptop per Child). Vzápětí poté, co Asus oznámil dostupnost svého EeePC, oznímili jeho konkurenti své modely ultralehkých levných notebooků, jejich dostupnost ale na sebe nechala čekat zhruba půl roku.

Malým, cenově výhodným notebookům se říkalo „ultramobilní PC – UMPC“, dnes se označení této třídy ustálilo na názvu „netbook“,  který  marketingově prosazuje Intel. Acer oznámil vývoj netbooku Aspire one.

Musím hned z kraje přiznat, že oba netbooky Aceru jsou doopravdy bez problému použitelné, ten windowsivský dokonce zdárně prošel testy PC- Mark05. Na první pohled mě zaujala poměrně bytelná, přesto elegantní konstrukce Aspire one. Netbook disponuje širokoúhlým 8,9″ displejem s rozlišením 1024×600, řízeným grafukou Intel GMA 950, integrovanou  v čipsetu. V rámu víka má nad dispelej zabudouvanou webcam 0.3 MP spolu s interním mikrofonem, pod klávesnicí je širokoúhlý touchpad s klikacími tlačítky netradičně umístěnými po stranách.

1.6GHz procesor Intel Atom N270 s jádrem Diamondville má 512kB cache K2, frekvence FSB je 533 MHz. Windowsovský stroj má nainstalovánu gigabajtovou OM, linpusový stroj si vystačí s 512 MB..

Mario Puzo a John Grisham

Za letní prázdniny jsem četl jako by měla přijít vědomostní soutěž o mafii a gangech.Jenže žádná nepřišla, a tak jsem byl potěšen, že jsem konečně něco udělal pro sebe.
Přečetl jsem něco od českých, ale hlavně zahraničních autorů.
Z českých mě zaujala kniha od Radka Johna, o které jsem ze psal.R.John psal MEMENTO v době, kdy se na našem území rozvíjela drogová závislost.Knihu mohu doporučit, opravdu kvalitně napsáno.
Knihy KMOTR MRÁZEK a ZLOČIN JAKO PROFESE od Jaroslava Kmenty a Janka Kroupy mě natolik nezaujali,a proto jsem je prolínal s knihami od Maria Puza a Johna Grishama.

Tito dva autoři mi přirostli nejvíce k srdci. Když jsem louskal jednu knihu za druhou, připadal jsem si jako bych v tom příběhu byl. Lidově jsem se do toho zažral. Proto těmto dvěma ůžasným autorům, chci věnovat místo na svém blogu. Opravdu si to zaslouží. Dalo by se říct, že zpřijemnili dlouhé chvíle o prázdninách.

Mario Puzo: (15. října 1920 – 2. července 1999)
Americký spisovatel Mario Puzo, který bývá literárními kritiky označován jako dědic generace naturalistů, se narodil 15. 10. 1920 v Hell‘s Kitchen v západní části New York City jako syn italských přistěhovalců. Když Spojené státy vstoupily do druhé světové války, narukoval. Po návratu z války studoval na Kolumbijské univerzitě sociologii. Po mnoha letech v diplomatických službách se začal věnovat psaní. Jeho první dva romány Temná aréna (popisuje situaci v poválečném Německu) a Šťastný poutník byly přijaty kritikou vlídně, ale autor jimi peníze ani slávu nezískal. V roce 1969, po dokončení románu Kmotr, se však stal doslova přes noc velmi uznávaným autorem. Na úspěch Kmotra navázal Puzo dalšími „mafiánskými“ romány – např. Sicilián, Omerta, Poslední kmotr, nebo románem popisujícím atentát na amerického prezidenta J. F. Kennedyho – „K“ znamená Keneddy. Jeho posledním románem byla Rodina, kterou ovšem nedokončil, neboť roku 1999 zemřel. Román Rodina později dokončila Carol Ginová, avšak tato kniha výraznějšího úspěchu nedosáhla. Puzo byl rovněž autorem filmových scénářů podle vlastních předloh, avšak spolupracoval i na tvorbě scénáře známého Supermana I i II.

Zemřel 2. července 1999 v New Yorku.

John Ray Grisham (* 8. února 1955 Jonesboro) je americký spisovatel.
Narodil se v Jonesboru (Arkansas) v USA v baptistické rodině jako druhý ze čtyř sourozenců. Po střední škole v Southavenu se dostal na Státní mississippskou univerzitu, kde vystudoval účetnitnictví, rovněž zde v roce 1981 absolvoval na právnické fakultě. Poté působil jako obhájce ve věcech trestních. Nějakou dobu se věnoval také politice, kdy byl v letech 1983-1990 zvolen za demokraty členem mississippské Sněmovny reprezentantů. Právě z těchto dvou oblastí (politika a právo) získal mnoho námětů k jeho pozdějším dílům. Dnes žije se svou ženou Renne a dvěma dětmi v Virginii.
Zkušenosti začal sbírat již v době svých studií na univerzitě, kde přispíval do místních novin. První román „…a je čas zabíjet“ ( A Time to Kill, 1989) líčí příběh z mississippského venkova, kdy byl z dvojnásobné vraždy obviněn černošský otec, jenž se mstil bělochům za znásilnění své dcery. Hned druhým románem „Firma“ (The Firm, 1991) o mladém právníkovi, jenž nastoupil u advokátní firmy snů, která se však snová jen zdála, zaznamenal u čtenářů obrovský úspěch. Ihned po vydání se vyšplhala na první místo amerických bestsellerů, kde ji po třech letech vystřídal další román „Klient“ (The Client, 1993) o právníkovi, který před sebevraždou svěří své tajemství a ohrozí tak dramatickým způsobem život malého chlapce. Mezitím vyšel další, snad nejpopulárnější, román „Případ Pelikán“ (The Pelican Brief, 1992) zabývající se vyšetřováním vraždy dvou soudců Nejvyššího soudu, jehož se jen v USA prodalo na jedenáct milionů. Poté vydával téměř jednu knihu ročně, z nichž se většina později stala bestsellery. V České republice dílo Johna Grishama vydávají nakladatelství Ikar a Knižní klub.

john_grisham_crop
zdroj:wikipedia.cz

Proč píšu, když to neumím ?

Zamýšlím se nadtím delší dobu. Proč vlastně píšu tento blog, když mé články nejsou ničím zajímavé a čtenáře nedokáže přilákat na kvalitu textů.

Pořád si nalhávám, že to bude tím jak jsem mladý  a vlastně o psaní a stylistice vím velký prd. Jenže co když ne? Co když 16 let je dostačujících na podávání průměrných výsledků.

Znám spoustu teenagerů, kteří by se na spaní blogů mohli vykašlat, vždyť život není otom sedět půl hodiny u pc a vypotit ze sebe článek a chrstnout ho na internet.

Ale když mě to tak baví. Hrát si se slovama a vymýšlet zvláštní kombinace,rozvíjet nápaditost. A kde jinde uplatnit svou vyjímečnou fantazii, kterou každý má..

Nechci všechno zahodit, a proto se budu ještě chvíli snažit.Chtěl bych se po půl roce podívat na archiv a tam vidět ty ostrašující případy, které se nemohou vyrovnat těm současným.

Každý začíná někde a rady,typy, další užitečné informace,které nebudou vždy příjemné, přijmu s otevřenou náručí a pokusím se znich poučit.

P.S: s hrubými chybami se musím vyrovnat sám😀 . Z diktátů nemám problém…

Co mi škola bere a dává

Možná někdy není od věci napsat otom, jak se ve škole máme.
Na základní škole jsme psali slohovky typu: „Co mi škole bere a dává“ většinou převažovalo pozitivum než negativita.Že by ze strachu k učiteli, který pozdější práce četl? To asi ne.Asi nás to všechny baví a jsme rádi, že se můžeme učit obsáhlé texty z peměti.
Jenže po přechodu na střední školy se začali řešit nové a složitejší situace. Čas na slohovky „co mi škola bere nebo dává“ není.
Vždyť proč taky jo? Proč se ptát na něco, na co je odpověd jasná a zamožřejmá.Vždyť každý si vybral školu, která dává a bere odlišné věci.
Vybral jsem studium na gymnáziu, které mě „má“ kvalitně připravit na vysokou školu a „zaručit“ její dokončení.

09122008636
A co mi vlastně bere???
Po 4 měsicích, takřka úplné docházky, můžu říct, že mě studium nijak výrazně neomezuje. Ano, dojíždění vlakem a večení přijezdy jsou náročnější, ale hrnek kafe spraví vše.

A vy? jste spokojeni s volbou školy?

Válka mezi řidičí MHD a cestujícími

V tomto příběhu,by měli vystupovat nadpřirozené bytosti,ale vzhledem okolnostem,jsem se rozhodl,že popíši událost,tak,jak se ve skutečnosti stala.Není novinkou,že panuje tichá válka mezi řidiči autobusů a cestujícími.Noo,kdo by se divil,že řidiči jsou nervózní a agresivní,když jezdí jednu a tu samou trasu dokola. Tyto řádky,jsou věnovány řidiči a cestujícímu,který potřeboval svést na patřičné místo.

Jména osob:
Řidič:Jaromír
Cestující:Adam
„Jaromíre stávej“ budí žena svého muže častně ráno do práce.Aby ho dostala do koupelny rozsvítí lampičku vedle jeho obličeje,tak aby světlo zasadilo přímí zásáh do očí.Takto to dělá po dobu 9.let a vždy to vyšlo.
Jaromír mezitím rychle zkontroloval čas,který ukazoval 5:20.Poté jak holubička vyletěl z postele,směr koupelna.Opláchl si obličej,vyčistil zuby,navlíkl kalhoty,košili a na závěr vestu..
Jako zkušený řidič,měl za ten čas co řídí své oblíbené a méně oblíbené linky.Dnes ho čekala jedna z těch méně oblibených neboť v průběhu dalších minut si pořád stěžoval na bolest hlavy a dalších částí těla,které byly jasným příznakem nechtění do práce.
Rozloučil se se ženou.Políbil ji na čelo a ladnými krůčky vyběhl ze dveří,kde nasedl na své kolo,aby se dostal do práce co nejdříve.

Zatímco Jaromír otevírá dveře svého přiděleného autobusu číslo 5. Adama teprve teď budí nepříjemný zvuk budíku.Vyskakuje z postele a snaží se na sebe navlíct kalhoty a triko,které si nachystal předešlí veče,aby měl vše pohromadě.Skočí do koupelny opláchnout si obličej a dívá se na hodinky.Unavený obličej se změnil v obličej vyklených očí.To už je tolik?Nemohl tomu věřit…Rychle vyšel z koupelny,hodil rychle na sebe tlustou bundu a uháněl ke dveřím.Tam ho čekalo nepříjemné překvapení,že boty má na balkóně,takže mu nezbývalo nic jiného,že přejít půlku bytu.Vzal boty a pocestě zpátky do předsíně si je obouval.Měl zato,že autobus bude mít spoždění, ostatně jako vždy.
Zabouchl dveře a dlouhými skoky seběhl schodiště.
Adam je velký milovník hudby,proto cestou na zastávku vytahuje z kapsy sluchátka,která se snaží pomocí svých velkých ruk rozmotat.Přitom,jak si tam tak hraje s drátky,se na scéně objevuje Jaromír.Nebyl by to Adam,kdyby se zrovna neohlídl a jeho přesvědčení,které ho doprovázelo od obouvání,by se tak rychle nerozplynulo.Sluchátka musela jít na chvíli stranou,následovala neoblíbená dispiciplína běh. Do zastávky mu scházelo 70 metrů.Jaromír pomali dojížděl posledních pár metrů od zastavení.A už nastupují nový cestující a Adam sleduje,že by to mohl mohl stihnout,ale to ne,ridič zavírá dveře a připravuje se k odjezdu.Adam dobíha posledni půl metr a stojí přímo vedle Jaromíra.Na tento upřímený pohled,nemůže snad Adam nikdy zapomenout,protože za tím pohledem se skrýval výsměch,který jasně naznačoval:Máš chodit dřív,frajere.